Něco o cukrovce – díl.4

U cukrovky jsou rozlišovány dva základní typy, které se liší zcela zásadně typem rezistence (princi­pem poruchy metabolismu).

Cukrovka ( diabetes) prvního typu ( I ), kdy slinivka bez zjevné příčiny přestává produkovat inzulín a pacient musí být       suplernentován (léčen) inzulí­nem uměle dodávaným do organizmu. Tento typ cukrovky propuká obvykle v mladém věku, obvykle mezi 20.-35. rokem věku. Tvoří okolo 5-8 % dneš­ních diabetiků. Setkal jsem se bohužel již i s 8letým pacientem.

Diabetes druhého typu ( II ) – poru­cha inzulínové tolerance, kdy orga­nismus není schopen vstřebávat cukr ať již z důvodů rezistence na inzulín nebo poruchy vlastního metabolismu zpracování cukru. Tento typ cukrovky vypuká obvykle ve vyšším věku mezí 40-60 rokem života.

V dnešním díle se budeme věnovat nejrozšířenějšímu typu diabetu, tedy typu 2, který postihuje přes 90 % pacien­tů.

V dnešním světě trpí v civilizovaných zemích tímto druhem diabetu přes 10%

obyvatelstva, v arabském světě se tato hranice přibližuje dokonce 20 %. Dale­ko horší je však stav, kdy přes 30-40 % populace se nachází v takzvaném predia­betickém stádiu, kdy vypuknutí nemoci lze očekávat v horizontu několika let.

Za ideální hodnoty glykemie lze po­važovat mezi 4,5-5,5 mmol. Hodnoty 5,5-6,5 lze považovat již za hraniční a jedná se s velkou pravděpodobností o prediabetické stadium. Hodnoty nad 6,5 již signalizují vlastní onemocnění.

Z mé klinické praxe je více jak zřej­mé, že klíčem k této civilizační nemoci a její eliminaci je opět kombinace vhod­né stravy a pohybu, přiměřených věku pacienta.

Na buněčné úrovni se jedná o rezis­tenci specializovaných receptorů , které zajišťují právě vstup těchto větších molekul- jako jsou molekuly cukru, do organismu. Fakticky tak dochází k situaci, kdy na jedné straně v organismu koluje dostatek energie ve formě cukru, ale organismus není scho­pen tento cukr zpracovat, naopak takto zvýšená hladina cukru organismus po čase velmi poškodí nebo i zničí. Koneč­ným důsledkem jsou klasické druhotné příznaky, jako jsou snížené prokrvení sítnice oka a postupná ztráta zraku, bércové vředy a podstatně zvýšené ri­zíko kardío-vaskulárních chorob včetně zvýšeného rizika srdeční a mozkové příhody, selhání ledvin, Alzheimero­vy nemoci, sexuální disfunkce a velmi časté infekce. Jak se lidé k tomuto ne­příznivému stavu dopracovali?

Příjmem velmi tučné potravy s mini­mem potřebných míkronutrientů a vita­mínů, minimem pohybových aktivit došlo v organismu k postupnému snížení recep­torů umožňujícich normální fungování výživy buněk. A buňky jsou tak v diabetic­kém stádiu vyživovány pod energetickou hladinou normálního fungování a organi­smus je nucen průběžně začít potlačovat některé životně důležité funkce pro vlastni přežití. Velmi často se u cukrovkářů setká­vám se stopami nestrávené potravy v krvi, které signalizuje buď propustnost střevní stěny stejně jako její nedostatečné osídlení potřebnou míkroflórou.

Naštěstí se z mého pohledu nejedná o proces zcela nevratný, ale vhodnou detoxikací, změnou životního stylu a úpravou stravy lze tento proces úplně zvrátit nebo život pacienta upravit na únosnou míru.

Klinické případy z mé praxe doka­zují, že těchto žádoucích změn je možno dosáhnout během třech měsíců. Nedíl­nou součástí tohoto životního stylu je i dosažení správného fungování trávicí­ho systému tak, aby docházelo k plno­hodnotnému trávení přijímané potravy. V jedné buňce se za normálního stavu vyskytuje přes 2000 specializovaných proteinů, které spolupracují na její výživě, energetickém fungování a imunitě, kdy v rámci nedostatečné výživy dochází k poklesu těchto proteinů pod limitní úrovceň. V buňce pak nedochází k nor­málnímu fungovaní v rámci běžného metabolického cyklu. Fakticky tak dochází k zasažení organismu toxiny a stavům, které diabetici velmi dobře znají, jako jsou chronická únava, žízeň, záchvaty nechutenství nebo vlčího hladu atd …

Řešením je tak přirozeně co nejvyšší možná obnova funkce proteinů a pro­teinových klíčů ve vlastní buňce, díky doplnění chybějících mikronutrientů. Jako zásadní se ukazuje velmi vážný nedostatek selenu, zinku, germania v té­měř celé populaci, kdy tyto prvky jsou dnes podávány ve formě anorganických suplementů, které však organismus není schopen zpracovat.

Příroda to však vymyslela jinak. Při­rozenou suplementaci poskytují právě vybrané druhy hub, které právě ve for­mě specializovaný proteinů na organic­ké úrovni umožňují doplnit tyto zásadní mikronutrienty do organismu. Je potřeba si uvědomit, že jenom proteinu na bázi selenu, které jsou zásadní pro fungování většiny žláz s vnitřní sekrecí je šestnáct typů, Podobně je to i u ostat­ních kovů, které zajišťuji okysličení krve jako je například fungováni železa, nebo imunity v případě zinku.

V posledních pěti letech vzniklo přes 50 samostatných vědeckých studii věnujících se speciálně diabetu II typu a houbách, které jednoznačně prokázaly možnost suplementace a řešeni tohoto problému u více než 80 % běžných pa­cientů postižených touto nemoci.

Paradoxně se jedná o houby ,které se běžně vyskytují v naší přírodě, jako je hlíva, hnojník, čirůvka fialová, sírovec, které je však potřeba speciálním způ­sobem zpracovat, aby je byl schopen organismus využit.

Neméně důležité je však tuto terapii absolvovat pod vedením zkušeného terapeuta, nejlépe mykoterapeuta nebo bylinkáře, který má s houbami zku­šenosti, případně terapeuta tradiční čínské medicíny.

Cílem výživy tak není spolu s medikací potlačit rezistenci organismu a násilím upravit energetickou disharmonii s mnoha negativními důsledky. Cílem je naopak obnovit přirozenou harmonii v organismu tak, aby mohl mimo jiné fungovat v běžném režimu bez jakékoliv zbytečné suplementace syntetickými metabolity.

Pro zájemce o hlubší pochopeni této tématiky jsem k dispozici na : 

info@epicellife.cz  nebo  premek@epicellife.cz   – autor článku

[siteorigin_widget class=”SiteOrigin_Widget_Image_Widget”][/siteorigin_widget]

Napsat komentář